Výsledky prvních analýz odhalují jak rodiče vnímají zařízení pro děti do tří let

Respondentky byly vybrány ze dvou velkých měst (Brno, Ostrava) s vysoce diverzifikovanou nabídkou zařízení rané péče a vzdělávání. Situace u sledovaného vzorku je v mnoha ohledech srovnatelná se zahraničními studiemi, přestože česká situace těchto služeb je specifická svým historickým vývojem.

Z naší studie vyplynulo, že rodiče, kteří se rozhodli pro institucionální péči o své netříleté děti, jsou motivováni zcela individuálními motivy, které zpravidla nesouvisí pouze s ekonomickými důvody (Jedna z maminek uvedla: „Brala jsem to tak, že si oba odpočineme. “, jiná zase uvádí: „…aby se pomalu adaptoval, aby to nebylo tak hrrr, až půjdu do práce, hora musíš být ve školce celý den.“). Rozhodujícím prvkem v jejich motivaci se jeví potřeby dětí a vnímání rodičů o vysoké kvalitě těchto zařízení pro děti do tří let, vyhovující jeho potřebám (Maminka uvádí: „No a když jsem šla kolem, nenápadně se mrknu, jak to zvládá, že, jako každý může tvrdit, že dobré, ale prostě svůj úsudek, tak prostě seděl u té paní učitelky a ona ho opravdu hladila, jako úžasné jsou ty učitelky..“)

Postojů rodičů k soukromým a státním zařízením jsou srovnatelné s vnímáním takovýchto institucí v zahraničí. Matky v našem výzkumu se rozdělily na dvě skupiny, jedny se přiklánějí ke státní péči a i přes využití soukromé péče co nejdříve přechází do státních zařízení a další skupina hledá spíše alternativy a setrvává v nich, i přes možnost přejití do státních zařízení. Na jedné straně zde hraje roli vzdělání rodičů, které má vliv na jejich ekonomický statut a zároveň se zde odhaluje očekávání rodiče, že soukromá zařízení budou mít kvalitnější přístup a lepší vybavení než státní instituce. Tento fenomén je však alarmující právě pro reprodukci sociálních nerovností, jelikož se marginalizuje příležitost a nastavení rodičů s vyšším sociálním statutem se segregovat v určitých zařízeních. Zde vyvstává potřeba a naléhavost zajištění kvality těchto zařízení (např. zajištěním národního programu pro celé spektrum ECEC s jasně definovanými kritérii kvality) a jejich dostupnost celému spektru společnosti.

Zajímavé jsou také výsledky sekundární analýzy, kdy jsme se vice zaměřily na motivy matek pro využití těchto služeb a spojily motivy matek s jejich očekáváními, vyplynuly tři skupiny matek, aplikující tři různé strategie.

První skupinou jsou matky motivované vrátit se brzy do práce, jde o vysokoškolačky (3 respondentky), které využívají práci 1-2 dny v týdnu ve věku dětí 1 až 2 roky. Tyto matky očekávají od instituce péče o děti do tří let v prvé řadě kvalitního pedagoga, který bude mít na starosti menší počet dětí a za druhé menší počat dětí ve skupině.

Druhou skupinou jsou matky přetížené péčí neboli matky, které vyjadřují, že již nemají kapacitu vytvářet dětem program a aktivity přiměřené jejich věku. Jde o matky se středoškolským či vysokoškolským vzděláním (8 respondentek).Tyto matky využívají služby od 2-3 let věku dítěte po dobu 2-5 půl dnů nebo celých dní. Očekávání těchto matek od instituce péče o děti do tří let je pestrost programu a výstupy dětí na jedné straně a otevřený přístup pedagoga k dětem na straně druhé.

Třetí skupina je charakterizovaná dvěma respondentkami, které vyhledávají tato zařízení kvůli individuálním specifikům dětí (např. vada srdce, přílišná plachost). Tyto matky využívají služby péče o děti do tří let od 3 let věku dítěte na dobu, kterou udají specifika dítěte. Očekávají nižší počet dětí ve třídě, nižší poměr dětí na jednoho pedagoga a kvalitní vzdělávací program.

Pokud vás tyto výsledky zaujaly můžete si článek "Childcare for children under three years of age from mothers’ point of view within the international context" přečíst v anglickém monočísle časopisu Pedagogika "Changes of pre-primary and primary education", které vyjde do konce roku.